Jako většina věcí v životě, to dobré přichází neplánovaně. Moje cesta se značkou Icebreaker začala v roce 1994. Bylo mi 24 let a moje americká přítelkyně se právě vrátila z pobytu na ranči na ostrově Pohenui na Novém Zélandu, kde chovali merino ovce.
Ta zkušenost jí doslova vyrazila dech a přesvědčila mě, že stojí za to se s farmářem setkat. Asi za týden jsme se tedy potkali na oběd. Ten farmář, jmenoval se Brian Brackenridge, mi přes stůl hodil vlněné tričko a neváhal se zeptat: „Tak co si o tom myslíš?“ Hned jsem si ho vzal na sebe, i když se na mě servírky dívaly pěkně překvapeně. Vůbec jsem to nečekal – tričko bylo jemné, hedvábné a neuvěřitelně pohodlné – vůbec se to nepodobalo svědivé a těžké vlně, kterou jsem nosil jako dítě. Bylo upleteno ze super jemné merino vlny, kterou farmář ostříhal z merino ovcí z ostrova Pohenui. Nechal jsem si ho na sobě po celý oběd a už ho nevrátil.
Pár měsíců předtím jsem vyrazil na pětidenní výlet s kajakem, na který jsem si s sebou vzal oblečení ze syntetického polyesteru. Tenkrát se taková látka považovalo za „technický“ outdoorový materiál. To oblečení vypadalo docela cool, ale cítil jsem se v něm zpocený a připadalo mi, jako bych na sobě měl plasty. Druhý den už jsem páchl jako pes. Byl jsem v šoku, když jsem zjistil, že všechny syntetické outdoorové tkaniny – jako je polyester a polypropylen – jsou právě z plastu vyrobeny. Zdálo se mi šílené, že jsem chtěl uniknout do přírody, a měl jsem přitom na sobě plastový pytel. Takže tady byl problém a tam na stole v kavárně přede mnou leželo řešení.
Během několika dalších dní moje láska k tričku jen rostla. Stali jsme se nerozlučnými partnery. Chodil jsem v něm běhat a jezdil jsem v něm na horském kole, nosil jsem ho pod košilí do práce, v noci venku a dokonce jsem v něm i spal. Bylo krásně jemné, nikdy jsem se v něm nepřehříval, nezadržovalo zápach – ani po několika dnech používání – mohl jsem ho hodit do pračky a na rozdíl od jiného outdoorového vybavení bylo naprosto přírodní. To americké děvče se vrátilo zpátky domů a mým novým životním společníkem se stalo merino tričko.
Bylo to přesně to, co jsem hledal – skvělý nápad s globálním potenciálem. Cítil jsem v kostech, že tohle je moje budoucnost. Opustil jsem svou práci marketingového průzkumníka, řekl jsem bance, že potřebuji zařídit novou kuchyň a vzal jsem si další hypotéku na svůj dům, abych tak získal 25 tisíc dolarů. S těmito penězi jsem pak zakoupil prototyp oděvu z merino vlny. Nebál jsem, že je to příliš velké riziko, bylo to, jako bych neměl vůbec na výběr.
Náš záměr byl jednoduchý a formulovali jsme ho jako otázku: jak můžeme lidem nabídnout přírodní alternativu k syntetickému outdoorovému oblečení? A brzy se objevila ještě větší příležitost: jak můžeme přimět outdoorový průmysl, aby přešel od neudržitelných petrochemikálií k udržitelnějším řešením, v jejichž základu stojí příroda?
Každý, kdo si na sebe náš produkt oblékl, byl ohromen a to u mě rozhodlo. Řídil jsem se mantrou: „Jestli tohle úplně nezkazím, tak to vyjde.“ Pohyboval jsem se poslepu, takže jsem potřeboval pomoc ostatních. Sepsal jsem svůj podnikatelský plán, prostřednictvím rodičů svých přátel našel osm investorů, kteří byli ochotni dát dohromady 200 000 dolarů, a vytvořil jsem radu mentorů, kteří byli plní nadšení a zkušeností, které mi chtěli předat. Měli jsme jasnou vizi, takže v roce 1995 se zrodila značka Icebreaker. Byli jsme jen nevýznamní podnikatelé s velkým nápadem – propojit lidi s přírodou a přimět je začít nosit přírodní výrobky.
Icebreaker v překladu doslova znamená „prolamování ledů“. V prvé řadě to představuje náš záměr zůstat vždy v teple, ale základní význam spočívá v našem cíli prolamovat ledy – tedy zasadit nové myšlenky a nová spojení – do vztahu mezi lidmi a přírodou a mezi přírodními vlákny a naším tělem.
Do konce roku si nás vybralo 14 odvážných outdoorových obchodů po celém Novém Zélandu. Ti jako první vsadili na mladíka, který se objevil jen se svým velkým snem, vozem Datsun, kufrem plným merino kousků a podporou sira Petera Blakea.
Nyní, po více než 20 letech, je Icebreaker k dostání ve více než 40 zemích světa, ale naše jednoduchá myšlenka zůstává stejná: využít vlákno z přírody, které je určeno k udržení zvířat při životě – v tomto případě ovce merino – a přeměnit ho na přírodní oblečení s těmi nejlepšími vlastnostmi. A vytvořit tak kousky, na které se člověk při svém pobytu v přírodě může stoprocentně spolehnout. Lidé potřebují přírodu. Příroda je lékem na náš bláznivý městský život. Pomáhá naší duši vyrovnat se s tím, co ji potká, a znovu zažehává jiskru našeho ducha. Příroda má na vše odpověď.“
